Baka Saiko 1
14. srpna 2017 v 2:19
"Jane? Jsi v pořádku?" bez pohnutí dál ležela u svého šicího stroje, dokonce se zdálo že ta drobná osůbka ani nedýchala. Jane je moje kamarádka už od mých 12, a upřímně od té doby <tudíž už nějakých 6 let> jsem ji neviděla takhle klidnou, i při pitomém spánku se vrtěla víc než když někomu nasypete projímadlo do jídla, tudíž musíte pochopit že když ji vidím nehybně je to šok.
Kor se všemi těmi věcmi které začali před pár dny, přesněji řečeno 42 dny. Kdybych měla momentální situaci v Evropě přirovnat k něčemu jinému než špatnému vtipu, tak by to byly staré zombie filmy. Horší je že stačí blbá náhoda a slabší imunita a jste v háji. Proto jsem se s Jane zavřela do paneláku kde já odváděla všechnu práci a jí vždy jen nechala v klidu se postarat o věci jako jsou jídlo a tak. Zatím jsme museli navštívit jen dva byty, což z 14 patrového paneláku není zlé. Nicméně zpět k situaci.
"Jane nedělej si srandu.. Teď už to není vtipný." Zatřásla jsem s ní. Byla vařící, musím jí okamžitě dostat do postele pokud není moc pozdě. Rychle jsem si jí otočila a prohlídla oči, bylo pozdě. Její oči byly celé včetně duhovek byly zelené. Je pozdě, je mi jasný že v tuhle chvíli by většina lidí zpanikařila, ale já už bohužel věděla co a jak. Ono když se vrátíte a první co vás přivítá je matka ve dveřích která vám chce sníst veškeré orgány, tak se hodně naučíte. Naštěstí jsem magor do seker. neustále mám aspoň menší u sebe. Vytáhla jsem jí dřív než se začne probouzet a protáhla jí hezky celou lebku abych zničila mozek. Je to hnusný pocit. V té ráně cítíte jak to křupne a pak jste celý poprskaný vším možným, musím se umýt.
Šla jsem rychle spláchnout poslední pozůstatky blízkého člověka. Mrzí mě to ale už déle mi bylo jasný že to pro ní bude těžký. Byla slabšího charakteru a nechtěla jsem aby se v tomhle trápila. Je to nejspíš hnusný si to myslet ale.. jsem ráda že už je někde jinde než v tomhle děsivém vtipu. Otázka je co teď, co když jsem poslední člověk? Co budu dělat když to chytnu ? Radji jsem vylezla z vody a snažila se najít nějaké čisté oblečení, bohužel jediné co jsem našla byla jakási uniforma. Předchozí majitel musel být slušně ujetý.
Kor se všemi těmi věcmi které začali před pár dny, přesněji řečeno 42 dny. Kdybych měla momentální situaci v Evropě přirovnat k něčemu jinému než špatnému vtipu, tak by to byly staré zombie filmy. Horší je že stačí blbá náhoda a slabší imunita a jste v háji. Proto jsem se s Jane zavřela do paneláku kde já odváděla všechnu práci a jí vždy jen nechala v klidu se postarat o věci jako jsou jídlo a tak. Zatím jsme museli navštívit jen dva byty, což z 14 patrového paneláku není zlé. Nicméně zpět k situaci.
"Jane nedělej si srandu.. Teď už to není vtipný." Zatřásla jsem s ní. Byla vařící, musím jí okamžitě dostat do postele pokud není moc pozdě. Rychle jsem si jí otočila a prohlídla oči, bylo pozdě. Její oči byly celé včetně duhovek byly zelené. Je pozdě, je mi jasný že v tuhle chvíli by většina lidí zpanikařila, ale já už bohužel věděla co a jak. Ono když se vrátíte a první co vás přivítá je matka ve dveřích která vám chce sníst veškeré orgány, tak se hodně naučíte. Naštěstí jsem magor do seker. neustále mám aspoň menší u sebe. Vytáhla jsem jí dřív než se začne probouzet a protáhla jí hezky celou lebku abych zničila mozek. Je to hnusný pocit. V té ráně cítíte jak to křupne a pak jste celý poprskaný vším možným, musím se umýt.
Šla jsem rychle spláchnout poslední pozůstatky blízkého člověka. Mrzí mě to ale už déle mi bylo jasný že to pro ní bude těžký. Byla slabšího charakteru a nechtěla jsem aby se v tomhle trápila. Je to nejspíš hnusný si to myslet ale.. jsem ráda že už je někde jinde než v tomhle děsivém vtipu. Otázka je co teď, co když jsem poslední člověk? Co budu dělat když to chytnu ? Radji jsem vylezla z vody a snažila se najít nějaké čisté oblečení, bohužel jediné co jsem našla byla jakási uniforma. Předchozí majitel musel být slušně ujetý.
Vzala jsem si své sekery a přešla do chodby a přemýšlela do jakého bytu dál, když v tom jsem uslyšela výtah. Nevěřím tomu že to byli zombie, ty na to byli moc hloupý. Šli jen po zvuku. Nicméně kterej kokot si vyjel jen tak na pohodu výtahem? To si neuvědomuje že přitáhne ty pitomý mrtváky? Rychle jsem zalezla zpět do bytu k mrtvole Jane. Ldi by mohli být nebezpečí, lepší bude se jim vyhnout.
Třeba sem ani nepůjde. koneckonců, proč by si vybral byt který je očividně vysekaný, ačkoliv.. Bude lepší se schovat.. Zalezla jsem do velké skříně a zavřela opatrně dveře a pozorovala škvírou co se děje. Kupodivu ta skříň byla pěkně děsivá, už jen člověk čeká kdy se ho dotkne ledová ruka... Nenávidím tmu, bojím se jí.. Od té doby co vím že v tu chvíli jsou mrtváci nejaktivnější.
Slyším kroky, to není dobrý. Prosím jdi třeba do unicornlandu ale tady na ten byt kašli. Kupodivu jsem jednou měla štěstí když jsem slyšela jak se vbourává do vedlejšího bytu. Bohužel ten nešťastný člověk nevěděl to co já. Ještě před dvěma týdny tam byla lakomá rodina 8 lidí. Počkat neznamená to že jim otevře dveře na chodbu kde ho přeperou a následně to tu bude na můj vkus až moc živý? To bych mu v tom měla rychle zabránit. Práskla jsem do strany skříně abych věděla že to slyšel a snažil se to prozkoumat.
Díky bohu to toho člověka upoutalo a přišel zkoumat co tu udělalo zvuk. Mám vylézt nebo ne? Nechce se mi. Ten člověk je děsivý, vypadá že je sice zhruba stejné výšky jako já ale má takový trochu mrtvolný výraz v očích. Havraní černé vlasy a metalové tričko spolu s ostrými rysy opravdu na jiném dojmu nepřidali. Zkoumal chvíli Jane a pak pak řekl kupodivu příjemným hlasem, "vylez ať už jsi kdokoli je jasný že ten zombie nemohl umřít jen tak", to tak. nevylezu. Takže šel a začal hledat.
Došel ke skříni a bohužel jí otevřel, nicméně já už měla v ruce sekyru. "běž pryč, tohle patro je moje." Pobaveně se na mě podíval. " Co tu dělá maidka se sekyrou? A proč si mě vyrušila? Navíc jak si můžeš přivlastňovat něco co není ničí?" Vykopla jsem, opravdu chci aby zmizel, nicméně mojí nohu chytil ve vzduchu. "ty asi moc mluvná nebudeš co?" Zatímco mě shodil na záda. "Fajn chápu, jen si uvědom že jsi možná odpudila posledního živýho člověka co jsi kdy viděla. Sbohem" a s těmi slovy rychle odešel, jaká to úleva.
Když odešel rychle jsem zkontrolovala dveře od bytu vedle na který doráželi mrtváci protože do nich předtím narážel. To není dobrý, musím zmizet, dlouho ty dveře nevydrží, rychle jsem utekla vedle a sbalila si nějaké jídlo a sekyry. Já toho člověka zaiju! Mohla jsem si tu v klidu žít, ale ne, on musí přijít a zničit to. Rychle jsem vyběhla a sbíhala schody, nebude dost času čekat na pitomý výtah.
Díky bohu to toho člověka upoutalo a přišel zkoumat co tu udělalo zvuk. Mám vylézt nebo ne? Nechce se mi. Ten člověk je děsivý, vypadá že je sice zhruba stejné výšky jako já ale má takový trochu mrtvolný výraz v očích. Havraní černé vlasy a metalové tričko spolu s ostrými rysy opravdu na jiném dojmu nepřidali. Zkoumal chvíli Jane a pak pak řekl kupodivu příjemným hlasem, "vylez ať už jsi kdokoli je jasný že ten zombie nemohl umřít jen tak", to tak. nevylezu. Takže šel a začal hledat.
Došel ke skříni a bohužel jí otevřel, nicméně já už měla v ruce sekyru. "běž pryč, tohle patro je moje." Pobaveně se na mě podíval. " Co tu dělá maidka se sekyrou? A proč si mě vyrušila? Navíc jak si můžeš přivlastňovat něco co není ničí?" Vykopla jsem, opravdu chci aby zmizel, nicméně mojí nohu chytil ve vzduchu. "ty asi moc mluvná nebudeš co?" Zatímco mě shodil na záda. "Fajn chápu, jen si uvědom že jsi možná odpudila posledního živýho člověka co jsi kdy viděla. Sbohem" a s těmi slovy rychle odešel, jaká to úleva.
Když odešel rychle jsem zkontrolovala dveře od bytu vedle na který doráželi mrtváci protože do nich předtím narážel. To není dobrý, musím zmizet, dlouho ty dveře nevydrží, rychle jsem utekla vedle a sbalila si nějaké jídlo a sekyry. Já toho člověka zaiju! Mohla jsem si tu v klidu žít, ale ne, on musí přijít a zničit to. Rychle jsem vyběhla a sbíhala schody, nebude dost času čekat na pitomý výtah.